V posledních letech zaznamenáváme významně zvýšený zájem o mince císařského Říma, který je celosvětový. Antické mince se stávají sběratelským hitem jak v Evropě, tak Americe a zájmu není ušetřen ani Dálný východ či Austrálie. Tento zájem nutno kvitovat s povděkem, protože se jedná o mince historicky zajímavé, přinášející zájemcům a majitelům radost nejen sběratelskou, ale rovněž radost ze získávání poznatků historických, náboženských, sociálních či estetických. Není zanedbatelný ekonomický benefit ukládaný do získaných mincí.
Jednou z důležitých oblastí římského mincovnictví, kde jsou znalosti sběratelů nejenom začínajících, ale i pokročilejších, více či méně skromné, je problematika mincovních reforem tohoto období, otazníky okolo vzájemných mincovních nominálů i časově sekvenční vztahy v mincovní kvalitě, hmotnosti i velikosti jednotlivých nominálů.
Účelem této stručné stati je stručný přehled této zajímavé oblasti.
Do mincovnictví císařského Říma významně zasáhl již první představitel tohoto období, císař Augustus (27 př. Kr. – 14 po Kr.). Ve svých základech byla nominálová soustava odvozena z mincovní reformy pozdní římské republiky. Jednalo se o mince zlaté, stříbrné, bronzové a měděné.
Soustava byla odvozena z tzv. římské libry, mající hmotnost 327,5 g.
1 aureus byl stanoven jako 1/40 libry - 8,18 g
1 denár byl stanoven jako 1/90 libry - 3,9 g
1 as byl stanoven jako 2/5 unce - 10,92 g
Augustus stanovil v roce 23 po Kr. pevné vzájemné vztahy mezi jednotlivými nominály, které lze vyjádřit v následující podobě:
1 zlatý aureus = 25 stříbrných denárů
1 stříbrný denár = 4 mosazné sestercie
1 mosazný sestercius = 2 mosazné dupondie
1 mosazný dupondius = 2 měděné asy
1 měděný as = 4 měděné kvadranty
Zde je nutné pro přehlednost doplnit, že do této soustavy přináleží nominál semis, rovnající se polovině asu, neboli dvěma kvadrantům. Tento nominál zavedl později císař Nero (54-68).
Sestercie a dupondie se alespoň z počátku razily z mosazi, tedy slitiny mědi a zinku. Za Augusta obsahovala mosaz 15-20% zinku, později, např. za vlády Philippa I. (244-249) již pouze 5-7%. Drobnější nominály, tj. as, semis, kvadrans, se razily z mědi, ale zpočátku mohly být i mosazné. Aversy mincí (s výjimkou kvadrantu) zobrazovaly hlavu císaře, císařovny či členů rodiny, na reversech byla nejčastěji znázorněna různá božstva, personifikace ctností, odkaz na různé historické události, zvířata a podobně. Portréty byly natolik charakteristické, že i bez opisů lze pouze podle podob identifikovat, komu mince patří. Teprve později začalo docházet k umělecké schematizaci. S postupem času se velikost nominálů i jejich hmotnost zmenšovala, což platí zejména u sestercií a denárů, hlavně co se tyče kvality kovů.
Mimo tyto nominály obíhaly v rámci říše v rámci číše i jiné nominály, např. tetradrachm, didrachmy a drachmy, které řadíme k ražbám provinčním. Dalšími jsou cistofory, které ovšem počítáme k ražbám vládním.
Tento mincovní systém v základních rysech platil až do roku 294, do mincovní reformy císaře Diocletiana (284-316), ovšem dosáhl během doby značných změn, zejména co se tyče kvality kovů, velikosti či hmotnosti toho kterého nominálu, či vzniku nového nebo zániku starého.
První zásah byl již v roce 64, kdy císař Nero zavedl již dříve zmiňovaný nominál semis a současně výrazně zvýšil ražbu stříbrných mincí, které byly za jeho předchůdce Claudia (41-54) raženy pouze v omezeném množství. Rovněž zasáhl do ražby mincí z drahých kovů – zlatých a stříbrných, neboť snížil jejich ryzost i hmotnost. Aureus poklesl z 8,18 g na 7,28 g, denár z 3,9 g na 3,4 g. Co se týče jakosti kovu, znehodnocení spočívá v poměru mezi stříbrem a mosazí – dříve 25/1, nyní 32/1, rovněž tak mezi stříbrem a mědí, dříve 56/1, nyní 64/1.
Během vládnutí následující dynastie Flaviů (69-96) nedošlo ke změně mincovnictví. Obrat nastal až při nástupu vlády tzv. adoptivních císařů, kdy již za vlády císaře Nervy (96-98) došlo k dalšímu poklesu obsahu drahých kovů, nepochybně následkem špatných finančních poměrů v říši po vládě císaře Domitiana (81-96).
Císař Caracalla (212-217) zavedl v roce 215 nový nominál –dvoudenár, podle Caracallova jména nazývaný antoninianus. Tento nominál měl však hmotnost pouze 1½ denáru (5,1 g) a ryzost stříbra 75-90%. Antoninianus se s výjimkou vlád Alexandra Severa (222-235) a Maximina Thraxe (235-238) razil až do doby císaře Diocletiana a stal se rychle převládajícím nominálem principátu. Charakteristické pro antoninianus je paprsčitá koruna na hlavě císaře a srpek měsíce pod hlavou císařovny. Během doby ztrácel antoninianus na kvalitě, hmotnost se rovněž zmenšovala. Na konci své existence obsahoval antoninianus kolem 3-5% stříbra, takže se prakticky jednalo o mince měděné. V určitých údobích přirozeně docházelo ke snahám o jeho zlepšení, např. postříbřením povrchu, aby mince budila zdání lepší kvality, ale ani občasné zvýšení obsahu stříbra nebylo zcela výjimečné.
O mincovní reformu zlepšující oběživo se pokusil císař Aurelianus (270-275), který se snažil zastavit narůstající inflaci v impériu. Aurelianus zvýšil reálnou hodnotu antoniniánů, které po reformě nesměly mít hmotnost menší než 4 g a průměr menší než 20 mm. Známe proto jeho předreformní a poreformní antoniniány. Rovněž významným Aureliánovým počinem bylo definitivní ukončení ražby sestercií. Naproti tomu znovu zavedl ražbu ostatních menších bronzových nominálů, což za vlády jeho předchůdců vždy nebylo běžné.
Obecným faktem v průběhu let říše byla všeobecně postupující inflace, která měla dopad na kvalitu mincí v závislosti na neustále se zhoršující hospodářské situaci, dané stále se stupňujícími ekonomickými nároky, potřebnými k jejímu chodu a uhájení. Vojenské, politické či dílčí ekonomické úspěchy jednotlivých císařů v obecném trendu nic nezměnily a také nic změnit nemohly na tomto jevu, který konec konců ani v našich dobách není zcela neznámým.
Na celém období principátu, tj. doby od vlády císaře Augusta až do nástupu vlády Diocletiana, je podstatná a důležitá jedna věc. Nedošlo k žádné zásadní změně mincovního systému, protože změny, které zavedl Nero, Nerva, Caracalla, Aurelianus, či snahy některých císařů o zkvalitnění či skryté zhoršení jednotlivých nominálů, byly pouze částečnými úpravami starého Augustova systému.
K zásadní reformě mincovního systému dochází teprve za vlády císaře Diocletiana. Tento panovník zvýšil hodnotu aureu stanovením hmotnosti na 5,45 g (za vlády posledních vojenských císařů měl aureus hmotnost cca 4,6 g). Zvýšil tedy jeho hodnotu z 1/70 libry na 1/60 libry.
Dalším významným reformním krokem bylo zavedení nominálu follis, který se stal ústředním bronzovým nominálem říše. Follis byl mincí o hmotnosti 10 g a průměru 25-27 mm. Místo denáru zavedl novou stříbrnou minci, zvanou argenteus. Jeho hmotnost stanovil na 3,41 g (1/96 římské libry), tím navázal na denáry z doby Nerona.
Nominální převody stanovil následovně :
1 aureus = 25 argenteů
1 argenteus = 8 follisů
Byť měl být follis základním nominálem celé nové soustavy, velice rychle ztrácel na hmotnosti, neboť již za vlády císaře Maxentia (306-312) měl hmotnost cca 6 g, za Constantina I. 3-3,5 g a ke konci své existence za vlády Constanse (337-350) a Constantia II. (337-361) v roce 346 dokonce pouze 1,5 g.
Dalším panovníkem, který provedl reformu, byl Constantinus I. (307-337. Již roce 307, na počátku své vlády, redukoval follis na minci o hmotnosti cca 4,5-7 g, což z původních 10 g je pokles velmi výrazný. V roce 312 Constantinus I. zavedl nový zlatý nominál – solidus o hmotnosti 4,55 g spolu s jeho díly - semis (2,25g) a triens (tremissis) o hmotnosti 1,7 g. Solidus se stává nominálem, který přetrvává jako základní římská mince do hluboké doby byzantské říše.
V letech 318-320 je argenteus nahrazen siliquou, mincí o hmotnosti 3,4 g. Souběžně se siliquou je zaveden ještě jeden mincovní nominál – miliarense o hmotnosti 4,5 g. Vzácná 3-miliarense má charakter spíše běžnějšího medailonu.
Odvozené vztahy těchto nominálů jsou následující:
1 Au solidus = 2 Au semisy = 3 zlaté triensy = 18 miliarensí = 24 siliquí.
Z uvedeného je zřejmé, že změna mincovního systému, provedená Constantinem I., se týká mincí všech ražebních kovů.
Za vlády Constantinových synů Constanse a Constantia II. dochází k další výrazné inflaci. Relativně stoupá hodnota zlatého a stříbrného nominálu a výrazně klesá hodnota mincí bronzových. V roce 346 provedli tito panovníci další mincovní reformu, při které byl zrušen follis, který byl nahrazen maiorinou, mincí o hmotnosti 3,5-5g o průměru mezi 20-24 mm. V roce 354 vzniká menší nominál, který se dnes nazývá centenionalis a postupně ukončena ražba maioriny. Důležitou událostí se stal v roce 356 - vznik tzv. nové siliquy, mince o hmotnosti 2,2 g.
Vzájemné vztahy mezi zlatými a stříbrnými mincemi platily v té době následovně:
1 solidus = ´1/72 římské unce
1 solidus = 12 miliarensí = 16 starých siliquí = 24 nových siliquí.
Tyto přepočty uvádím dle D. Seara, existují však i jiné, protože mincovní problematika této doby je značně složitá a nejasná, vztahy bronzových mincí se zřejmě pohybovaly dle okamžitého kurzu zlata.
Terminologie constantinovské a poconstantinovské éry, vlastně až do konce západořímské říše v roce 476, je co do terminologie značně nepřehledná. V našich podmínkách se prolíná vliv anglosaské i německé literatury a zvláště začínající sběratel ztrácí přehled. Vzhledem k této nepřehlednosti je vhodné následující rozdělení bronzových mincí do těchto skupin:
Do roku 346, tj. do mincovní reformy Constantina I.:
Mince o průměru 22-27 mm = follis
18-21 mm = střední follis
15-17 mm = malý follis
Méně než 15 mm = díly follisu
Po roce 346 :
AE 1 2 maiorina 25 a více mm
AE 2 maiorina 20 – 24 mm
AE 3 centenionalis 17 – 19 mm
AE 4 ½ centenionalis 16 a méně mm
Nejmenší bronzové ražby nazývá H. Cohen PBT – petit bronz quinar.
Následné období pozdní římské říše - tj. od roku 346 do roku 476 - nedoznalo již římské mincovnictví dalších reformních změn, docházelo však i nadále k inflaci bronzů proti stříbrným a zlatým nominálům.
Závěrem: po stanovení základního mincovního systému, daného Augustem v roce 23 po Kr. platí tento systém po celou dobu tzv. principátu do roku 294, do nástupu císaře Diocletiana. Teprve následně přicházejí reformy:
1. Diocletianus – počata v roce 284
2. Constantinus I. - provedena v letech 307-320
3. Constantius II. s Constansem - provedena v letech 346-354.
Obrázky:
aureus Antonina Pia
denár Marka Aurelia
sestercius Hadriana
dupondius Traiana
as Hadriana
semis Hadriana
kvadrans Claudia
cistoforus Augusta
billonová tetradrachma (Nero a Poppea)
antoninianus Caracally
antoninianus Otacilie Severy
argenteus Diocletiana
follis Licinia I.
maiorina Constantia Galla
siliqua Gratiana
miliarense Valentiniana I.
solidus Honoria
, av_tif-square.jpg)
, rv_tif-square.jpg)
RSS exporty