Dva zajímavé šedesátikrejcary Maxmiliána II.

V průběhu 47. aukce pražské pobočky ČNS byly draženy dva zajímavé české šedesátikrejcary 1568 a 1569 Maxmiliána II. Razidla použitá k ražbě šedesátikrejcarů vyrobil Nickel Milicz, jáchymovský medailér a zlatník a dlouholetý dodavatel ražebních kolků jáchymovské mincovny. Mimo jáchymovskou mincovnu dodával Nickel Milicz v krátkém období let 1568 – 1569/1570 razidla do pražské a též do nově založené českobudějovické mincovny. A právě do tohoto období a mezi výrobky těchto mincoven dva výše uvedené šedesátikrejcary spadají. Šedesátikrejcar 1568 lze podle mincmistrovské značky snadno identifikovat jako  pražskou ražbu mincmistra Hardera. Vzácný šedesátikrejcar 1569 bez mincmistrovské značky byl téměř jistě ražen Tobiášem Gebhartem v českobudějovické mincovně. Obě ražby jsou výtvarným zpracováním velmi blízké jáchymovským šedesátikrejcarům a nesou všechny znaky typické pro práci Nikla Milicze – zejména portrét panovníka s klínovitě protáhlým obličejem, rozdělovací znamení ve tvaru kroužků a číslici 1 ve tvaru písmene J.


Pražský šedesátikrejcar 1568 z razidel Nikla Milicze.

   
Českobudějovický šedesátikrejcar 1569 z razidel Nikla Milicze.

Do roku 1566 dodával razidla do pražské mincovny linecký zlatník Mates Doctor. Snad z důvodu nespokojenosti císaře s kvalitou výtvarného zpracování ražeb ho v tomto roce  nahradil kutnohorský zlatník a maršejdník Jiřík z Řásné, dodavatel ražebních kolků kutnohorské mincovny. Pražské šedesátikrejcary získávají od tohoto roku kutnohorský vzhled a od kutnohorských ražeb se odlišují pouze mincmistrovskou značkou pražského mincmistra Jana Hardera. Řásný dodával razidla do roku 1568. Již v tomto roce ho nahradil jáchymovský Nickel Milicz. Pravděpodobně z důvodu kompatibility se staršími Řásného razidly se Milicz podržel  Řásného vzoru a opisy šedesátikrejcarů provedl shodně se staršími ražbami, přestože u jáchymovských šedesátikrejcarů používal odlišné provedení opisů. Na jáchymovských ražbách je titul českého krále umístěn v líci, u pražských až v rubu ražby. Pražské ražby postrádají v opisu titul knížete burgundského. Křížené šedesátikrejcary 1568 z razidel Miliczových a Řásného jsou vzácné, nejméně dva exempláře jsou však uloženy ve sbírkách Národního muzea v Praze, jeden z nich v proslulé sbírce Karla Chaury. Většina pražských šedesátikrejcarů 1568  je již ražena výhradně z razidel Miliczových. Vedle šedesátikrejcarů 1568 byly v pražské mincovně z razidel Miliczových raženy ještě vzácné šedesátikrejcary 1569, třicetikrejcary 1569, desetikrejcary 1568, dvoukrejcary 1568, 1569, 1570 a nedatované krejcary.

V letech 1568 - 1569 došlo v  provozu pražské mincovny k zásadním změnám. Ty nejen významně utlumily rozsah činnosti pražské mincovny, ale dokonce vážně ohrozily její samotnou existenci. V polovině roku 1568 propukla v Praze morová epidemie a provoz mincovny byl pravděpodobně zastaven nebo alespoň omezen. Vzniklou situaci využili městská rada českobudějovická a jihočeští těžaři, dodávající stříbro z jihočeských dolů do pražské mincovny. Prostřednictvím úředníků české komory a za souhlasného návrhu pražského vardajna Tobiáše Gebharta navrhli založení mincovny v Českých Budějovicích. Po několikaměsíčních jednáních bylo o založení českobudějovické mincovny císařem rozhodnuto a začátkem srpna 1569 zahájila českobudějovická mincovna výrobu. Pro pražskou mincovnu znamenal odliv jihočeského stříbra prakticky ekonomické zhroucení. Naprostá většina stříbra zpracovávaného do té doby pražskou mincovnou pocházela z jihočeských dolů a mincovna zůstala téměř bez zdrojů drahého kovu. Pravděpodobně během druhého kvartálu roku 1569 byla ražba v pražské  mincovně významně omezena a mincovna razila až do mincovní reformy v roce 1573 pouze drobné stříbrné ražby – krejcary a dvoukrejcary a zcela okrajově zlaté dukáty. V roce 1570 mincovna opět vyměnila dodavatele razidel. Pravě na pražských dvoukrejcarech z tohoto roku spatřujeme naposledy Miliczův rukopis.

   
Nejmladší pražská ražba z Miliczových razidel, dvoukrejcar 1570.


Na místo českobudějovického mincmistra nastoupil Tobiáš Gebhart, bývalý vardajn pražské mincovny z let 1562/1563 – 1569. Šestého července 1569 vyzvala česká komora Tobiáše Gebharta, aby se přesunul z Prahy do Českých Budějovic, a aby v zájmu zužitkování stříbra z budějovických hor zahájil v nově budovaném českobudějovickém mincovním provozu ražbu co nejdříve. Současně mu komora sdělila, že jeho jmenování českobudějovickým mincmistrem ze strany císaře se očekává každým dnem. A přikázala mu, aby do doby, než mu bude vydána nová instrukce, razil mince v druzích a váze jako v pražské mincovně. Koncem července vyzvala komora Gebharta, aby zahájil mincovní výrobu. Čtvrtého srpna se v mincovně  pravděpodobně začalo razit a sedmého srpna byly radě města odevzdány ukázky prvních ražeb.

Až doposud byly za nejstarší českobudějovické ražby považovány krejcarové ražby s letopočtem 1569 a mincmistrovskou značkou českobudějovického mincmistra Tobiáše Gebharta z razidel neznámého řezače. Tyto mimořádně vzácné ražby však byly pravděpodobně raženy nejdříve od listopadu 1569. V polovině listopadu odeslal Tobiáš Gebhart prostřednictvím české komory do Vídně ukázky českobudějovických ražeb ke schválení císaři. Jednalo se pravděpodobně u výše uvedené značené ražby, jejichž pravidelnou ražbu nebylo možno zahájit bez císařova svolení. V prvních měsících činnosti českobudějovické mincovny byly pravděpodobně raženy neznačené ražby z razidel Miliczových. Klíč k vysvětlení absence mincmistrovské značky na těchto ražbách je pravděpodobně třeba hledat v okolnostech, za kterých byla zahájena výroba mincí v Českých Budějovicích. Ještě necelý měsíc před zahájením výroby nebyl Tobiáš Gebhart definitivně jmenován mincmistrem a neměl ani vystavenou mincmistrovskou instrukci, jejíž standardní součástí byla též definice mincmistrovské značky. Současně byl Gebhart pod tlakem české komory a jihočeských těžařů, kteří naléhali na rychlé zpracování nashromážděných zásob stříbra. Zdá se proto pravděpodobné, že Tobiáš Gebhart zadal výrobu ražebních kolků ještě před svým oficiálním jmenováním a schválením mincmistrovské značky. Volba Nikla Milicze byla za této situace zcela logická.  Milicz jako dodavatel kolků pro pražskou a jáchymovskou mincovnu dokonale splňoval požadavek na správné formální provedení vnější podoby ražeb. Navíc Gebhart znal Milicze ze svého vardajnského působení v pražské mincovně. Opisy českobudějovických ražeb provedl Milicz shodně s jáchymovskými, protože na rozdíl od pražských je nebylo třeba kombinovat se staršími odlišně zpracovanými razidly.

Nejvýraznějším dokladem, že neznačené šedesátikrejcary 1569 z razidel Miliczových jsou českobudějovickými ražbami, jsou dva odlišné křížené českobudějovické šedesátikrejcary 1569  publikované Katzem (1923) a Voglhuberem (1971).  Lícní strany byly raženy novými razidly s Gebhartovou mincmistrovskou značkou z dílny neznámého řazače, rubní strany byly však ještě raženy starým razidlem Miliczovým. Shodným rubním razidlem byly raženy i některé neznačené šedesátikrejcary. Vedle neznačených šedesátikrejcarů byly z razidel Miliczových raženy v prvních měsících činnosti českobudějovické mincovny ve velmi omezeném rozsahu ještě neznačené třiceti a desetikrejcary, známé pouze z několika exemplářů.

Výše uvedený text je výtahem z obsáhlejší studie, která bude uveřejněna v některém z nejbližších čísel Numismatických listů.

Výběr použité literatury:
JANOVSKÝ, Hubert: České vládní mince. Kartotéka novověku (1526 – 1586), Praha 1948.
KATZ, Viktor: K dějinám mincovny pražské a budějovické za vlády Rudolfa II., Věstník NSČs. 5, 1923
NEMEŠKAL, Lubomír: Českobudějovická mincovna v letech 1569 – 1611, České Budějovice 1969.
NOHEJLOVÁ, Emanuela: Z příběhů pražské mincovny, Praha 1929.
NOHEJLOVÁ, Emanuela: Poznámky o ražbách pražské mincovny, NČČsl 6, 1930.
VOGLHUBER, Rudolf: Taler und Schautaler des Erzhauses Habsburg, St. Pölten 1971