Vzácný kutnohorský tolar Rudolfa II. z roku 1603 z razidel Jana Konráda Greutera v aukci pražské pobočky ČNS

ČECHY, Rudolf II. (1576 - 1611), mincovna Kutná Hora, mincmistr David Enderle, tolar 1603

Mincmistrovská značka kutnohorského mincmistra Davida Enderleho (1603 - 1608) na témže tolaru

Nařízením z 2. listopadu 1602 byla všem českým mincovnám přikázána ražba mincí v novém výtvarném provedení, pravděpodobně podle výtvarného návrhu Jana Konráda Greutera. Tento talentovaný umělec a řezač mincovních kolků přišel do Prahy okolo roku 1601 ze služeb falckého kurfiřta a nejpozději v roce 1602 nahradil ve funkci řezače mincovních kolků pražské mincovny Davida Engelharta. V listopadu 1602 doporučil pražský mincmistr Jan Lasanz české komoře, aby Greuter dodával razidla do všech mincoven. Vzápětí, 7. prosince 1602, byl Greuter jmenován řezačem mincovních kolků pražské a kutnohorské mincovny s platem 60 a 100 tolarů ročně.

Ražba mincí podle nového vzoru se dotkla nejvýrazněji obrazového zpracování tolarů. Letící neheraldický orel podle výtvarného návrhu Antonia Abondia z let 1576 – 1578, známý zejména z tolarů ražených v mincovnách v Kutné Hoře, Jáchymově a Českých Budějovicích, byl nejpozději v průběhu roku 1603 změněn na orla heraldického. Stojící panovník, typický pro pražské tolary, byl nahrazen v letech 1602 – 1603 poprsím panovníka. Na ražbách všech mincoven se od tohoto roku objevuje nový portrét panovníka v pokročilejším věku. Obrazová náplň všech tolarů Rudolfa II. se novou úpravou prakticky sjednotila. Ražby se odlišují pouze mincmistrovskými značkami a drobnými detaily kresby v případě ražeb z razidel různých řezačů.

Do pražské, kutnohorské i českobudějovické mincovny dodal v  roce 1603 razidla Jan Konrád Greuter. Tolary z jeho razidel jsou obrazově prakticky shodné, liší se pouze mincmistrovskými značkami zobrazenými v zakulaceném štítku v rubním opisovém kruhu pod obrazem orla. Na pražských ražbách vidíme Lasanzovy tři hvězdy, na kutnohorských Enderlovu hlavu supa či gryfa a na českobudějovických Mattighoferovu hlavu lva. Do jáchymovské mincovny dodával razidla neznámý řezač, od roku 1603 podle Greuterova vzoru. Jáchymovská mincovna však nebyla jediná, kde se uplatnil jiný řezač. Již v průběhu roku 1603 se ve výtvarném zpracování mincovního obrazu kutnohorských tolarů objevují drobné odchylky od původního Greuterova vzoru, svědčící o práci dalšího řezače. Od roku 1604 je rukopis nového řezače kutnohorské mincovny i při rámcovém respektování Greuterova vzoru zcela zřetelný a uplatňuje se na drtivé většině kutnohorských tolarů nejméně do roku 1619.  Práci nového řezače při výrobě razidel kutnohorské mincovny lze v roce 1603 sledovat i u dalších mincovních nominálů vycházejících obrazově z Greuterova vzoru, zejména malých a bílých grošů.

Můžeme se domnívat, že tímto doposud neznámým řezačem byl Matěj Šlegl. Tento zlatník se přistěhoval do Kutné Hory ze slezské Nisy a v roce 1603 se oženil s Veronikou, dcerou Jiříka staršího z Řásné a dědičkou jeho zlatnické a proslulé řezačské dílny. Šlegl se při výrobě razidel držel Greuterova vzoru, přesto se razidla obou řezačů v detailech mincovního obrazu nápadně odlišují. K charakteristickým poznávacím znakům Šleglovy práce patří u tolarových razidel například mincmistrovská značka v oválu místo štítku, ohraničení vnitřního pole ražby hrubším perlovcem místo jemného provazce, rozdělovací znamení ve tvaru kosočtverců místo drobných teček a jiné. Rozdíl je i v celkovém řemeslném provedení razidel. Matěj Šlegl zdaleka nedosahoval zručnosti Greuterovy a ražby z jeho razidel jsou celkově nápadně hrubší kresby, opisy jsou méně uspořádané apod. Naopak tolary z razidel Greuterových zaujmou na první pohled dokonalým provedením mincovního obrazu do největších detailů, včetně řemeslně zdařilého zpracování portrétu panovníka.

Greuterovo jmenování řezačem pražské a kutnohorské mincovny bylo v numismatické literatuře chybně interpretováno tak, že Jan Konrád Greuter byl nejpozději od roku 1603 tvůrcem všech razidel používaných v pražské a kutnohorské mincovně. Greuterovo jmenování však mělo pravděpodobně pouze význam právní záruky za vykonané dílo. Greuter ručil české komoře za splnění všech formálních požadavků na obsahové zpracování mincovního obrazu  a Matěje Šlegla zaměstnával na vlastní účet. Šlegl, pracující v Kutné Hoře, zhotovoval razidla pro kutnohorskou mincovnu. Greuter, působící v Praze, dodával razidla zejména do pražské a českobudějovické mincovny. O Greuterově práci pro českobudějovickou mincovnu se sice v pramenech nedozvídáme vůbec nic, přesto se na základě výtvarného zpracování českobudějovických tolarů můžeme domnívat, že razidla byla vyráběna právě v Greuterově dílně.

V 50. aukci pražské pobočky České numismatické společnosti je pod položkou 952 nabízen kutnohorský tolar 1603 ražený z původních vzorových razidel Jana Konráda Greutera. Opisy ražby jsou rovnoměrně rozvrženy a provedeny velmi čistě. Opisové zkratky jsou děleny drobnými tečkami. Vnitřní pole ražby je od opisu odděleno jemným provazcem.

Zde uveřejněný článek představuje výtah z obsáhlejší studie, která bude publikována v některém z následujících čísel Numismatických listů.

Výběr z použité literatury:
Leminger, Em.: Královská mincovna v Kutné Hoře.
Leminger, Em.: Královská mincovna v Kutné Hoře. Dodatky.
Leminger, Em.: Umělecké řemeslo v Kutné Hoře.
Nohejlová, Em.: Z příběhů pražské mincovny.
Sakařová – Malá, A.: Jáchymovská mincovna od zavedení zlatníkové měny (1561) do konce jejího trvání (1671).