BOHUMIL BOUČEK A JAN HELLICH, životopisy mužů z nové medaile

V lednu 1850 se v Poděbradech narodily dvě pro toto město velmi významné osobnosti. 5. ledna 1850 se narodil v rodině lékaře Františka Boučka jako pátý z deseti dětí Bohumil Bouček. V rodině lékárníka Emanuela Hellicha se o čtrnáct dní později narodil 19. ledna Jan Hellich.

Bohumil Bouček vystudoval medicínu v Praze a od III. ročníku ve Vídni, kde získal r. 1873 doktorát. Po ukončení studia působil ve Vídni na chirurgickém oddělení prof. dr. Dietla. Tam byl r. 1874 poraněn do palce levé ruky při pitvě a hrozila mu amputace ruky. Jeho otec jej však přes protesty chirurgů odvezl a sám vyléčil. R. 1875 se účastnil jako lékař bojů Černé Hory proti Turkům. V čer­venci se vrací natrvalo do Poděbrad, aby pomáhal otci. Léčí pacienty z Poděbradska, Nymburska, Královéměstecka i z Kolínska.

l Jan Hellich se věnoval povolání svého otce. Po skon­čení studii v Praze se vrátil do Poděbrad a r. 1874 převzal po smrti otce lékárnu.

Již za studií se oba aktivně podíleli na kulturním ži­votě města. Byli činní ve spolku Studujících Poděbradska, Bouček byl i předsedou spolku. Hráli divadlo, pořádali kulturní a osvětové akce. Založili spolkovou knihovnu, kte­rá se stala základem Občanské knihovny, u jejíhož zrodu v r. 1872 stáli.

V kulturním a společenském dění města zaujímali výz­namné místo i v následujících desetiletích. Hellich zase­dal v obecním zastupitelstvu od r. 1877 až do r. 1919, v letech 1883 až 1896 byl starostou města a zasedal i v okresním zastupitelstvu v letech 1891 až 1919. Oba se zasloužili o postavení pomníku králi Jiřímu a prosazovali zbudování nejnáročnější varianty, tj. kovové sochy jezdec­ké. Přičinili se též, aby Schnirchova socha (Bouček byl mimo jiné Schnirchovým švagrem) byla vystavena na Jubilejní vý­stavě r. 1891 a Národopisné výstavě českoslovanské r. 1895. (Tento vlastenecký čin znamenal totiž pro Spolek pro postavení pomníku značnou oběť.) Hellich byl předsedou Spolku v posledních letech jeho činnosti. Též byli členy poděbradského národopisného odboru Národo­pisné výstavy českoslovanské, který shromažďoval exponáty pro výstavu v r. 1895. Předsedou tohoto spolku byl B. Bouček. Oba byli členy výboru Občanské záložny, Hellich zastával funkci místopředsedy a poté předsedy.

Bouček stál u vzniku Železitých lázní u havířského kos­telíka. Byly otevřeny v r. 1881, zbořeny r. 1937. Založil Hospodářský spolek, kterého byl jednatelem. Pěstoval len, chmel a cikorku a jako pěstitel Inu byl oceněn na výstavě v Pardubicích zlatou medailí. Byl členem a předsedou Občanské besedy, členem Řemeslnické besedy, založil Okrašlovací spolek a na svůj náklad vysázel, park u ha­vířského kostelíka. V parčík proměnil i smetiště proti sta­rému hřbitovu.

V letech 1884 až 1906 byl B. Bouček členem místní školní rady a prosazoval moderní názory zdravotnické a hygienické. Sledoval např. váhu a výšku školní mládeže již v r. 1893. Propagoval hygienu bydlení, správnou živo­tosprávu, tělesnou výchovu ve školách a vycházky s dětmi do přírody, kritizoval hygienické poměry na železnici. Při­činil se o zasypání příkopů ve městě, žádal větší šířku ulic ve městě, zřízení požárního telefonu, kanalizace a regulačního plánu města. Podporoval zřízení elektrárny. Byt Boučka a Hellicha spojoval první telefon ve městě. V r. 1899 přiměl obec, aby mu zakoupila roentgen, který byl vedle roentgenu prof. Jedličky prvním na venkově. Za­sloužil se o podobu nové Chlapecké školy v Chládkově ul. (dnes budova gymnázia ve Studentské ul.), pro kterou vybral místo a prosa­dil hygienické požadavky při její stavbě.

Dr. Bouček ordinoval mimo domov také v Hellichově lékárně. V nemocnici, kterou založil jeho otec r. 1857 v čp. 94/II (tento domek ustoupil v 70. letech stavbě nové školy Na valech) prováděl chirurgické operace; do r. 1892 mu při nich asistoval Jan Hellich. Jinak vyjížděl za nemoc­nými v bryčce, v zimě na saních, do širokého okolí. Jako lékař byl vynikající a je nazýván lidumilem.

Bohumil Bouček stál též u zrodu poděbradských lázní. Poděbrady trpěly nedostatkem dobré pitné vody. Dr. Bou­ček a prof. Hráský plánovali zřízení vodovodu, který by vodu přiváděl z Boru u Kluku. Než došlo k uskutečnění, seznámil se majitel panství kníže Filip Arnošt Hohenlohe z Schillingsfürstu s pruským statkářem Bülowem z Bothkampfu, který se zabýval proutkařstvím. Ten označil silný podzemní pra­men na druhém zámeckém nádvoří asi v hloubce 30 m. Když se voda neobjevovala, nechal kníže vrtání zastavit. Ale právě Bouček s Hellichem jej přesvědčili, aby se po­kračovalo a že kdyby se voda neobjevila, byly by alespoň prozkoumány geologické vrstvy a zjištěna jejich síla. Díky tomu se narazilo v hloubce 96 m na mocný pramen a s překvapením se zjistilo, že se jedná o výbornou alkalickou kyselku.

Dr. Bouček minerální pramen ihned začal využívat lé­kařsky. Dobré výsledky byly u nemocí žaludku, cukrovky a též u srdečních nemocí. Na základě těchto pokusů byly otevřeny v r. 1908 lázně, kde se prováděla léčba pitím a koupelemi. Aby místní lázně povznesl, navštívil dr. Bou­ček lázně německé a francouzské, aby se seznámil s tamějším způsobem léčby. Kdykoliv připomínáme vznik po­děbradských lázní, musíme vzpomenout zásluh Bohumila Boučka.

Dr. Bohumil Bouček zemřel 22. 5. 1926 a na poslední cestě jej doprovodili jeho pacienti z širokého okolí.

Tak jako jméno Boučkovo je spjato se vznikem a po­čátečním rozvojem lázní, je jméno Jana Hellicha spjato se vznikem a činností poděbradského muzea. Jan Hellich se od mládí zajímal o přírodní vědy: geologii, mineralo­gii, paleontologii, botaniku, entomologii. Vedle toho se věnoval oborům historickým a shromažďoval památky zdej­šího kraje. Již při zakládání Občanské knihovny byly vedle knih shromažďovány též místní památky a byl to Jan Hell­ich, kdo se stal jejich správcem. Podobně pečoval i o exponáty, které se vrátily z Národopisné výstavy a původ­ní majitelé si je nerozebrali. Tyto předměty se pak spolu s jeho vlastními rozsáhlými sbírkami staly základem sbí­rek muzejních. Hellichovy sbírky obsahovaly památky his­torické, uměleckohistorické, národopisné, archeologické, přírodovědecké, knihy a písemnosti.

Hellich nabídl své sbírky městu a založil muzeum. Stanovy byly schváleny r. 1901, první valná hromada, na níž bylo muzeum založeno se konala 23. 2. 1902. Násle­dujícího roku bylo muzeum zpřístupněno a Jan Hellich byl 8. 7. 1903 za své životní zásluhy jmenován čestným měšťanem. Pod vedením Hellichovým se Museum Podě­bradská stalo prosperujícím ústavem a patřilo k nejbo­hatším venkovským muzeím. V roce 1930 bylo k poctě svého zakladatele nazváno „Hellichovo Museum Podě­bradska" a tento název neslo do r. 1958.

Hellich byl nejen sběratelem, ale především badate­lem a v mnoha oborech přispěl k poznání zdejšího kraje zásadním způsobem.

V první řadě vynikl Hellich jako archeolog. Zachra­ňoval soustavně archeologické památky zdejšího kraje. Byl též spolupracovníkem prof. dr. J. L. Píče a s ním a několika dalšími nadšenci podnikal archeologické výzku­my. Výsledky činnosti této družiny vyšly tiskem pod názvem „Archeologický výzkum ve středních Čechách". Hellich sám napsal řadu archeologických statí pro Památky archeo­logické a souborně zpracoval pravěk Poděbradska pro l. díl sborníku Poděbradsko. R. 1916 se stal předsedou prehistorické sekce archeologického sboru Národního (Zem­ského) muzea. Sbírky Národního muzea obohatil řadou významných nálezů a v letech 1916-1918 řídil výzkum Zemského muzea v Bohnicích.

Hellich je autorem četných pojednání z historie kraje. Zejména přispíval do Věstníku Poděbradska, jehož byl i jistý čas redaktorem a zpracoval řadu kapitol ve sborníku Poděbradsko. Kromě toho přispíval do řady dalších ča­sopisů a místních rovin a konal též různé přednášky. Obzvláště se věnoval genealogii a na základě studia matrik sestavil rodokmeny všech starých poděbradských rodin. Spolupracoval též při vydávání Vavákových Pamětí.

Hellich pracoval též na úseku péče o památky. R. 1908 byl jmenován státním konservátorem a byl jím až do své smrti. Jako člen archeologické komise České akade­mie (archeologická byla chápána šíře až dnes a zname­nala zájem o památky všeho druhu) vedl v letech 1916-1918 na Poděbradsku a Nymbursku dokumentační a zá­chranné práce při rekvizicích zvonů, z nichž třem pěti­nám tehdejšího stavu bylo souzeno, aby byly roztaveny pro válečné účely. Má též zásluhy na obnově havířského kostelíka v Poděbradech a zvonice při něm stojící, která vyhořela od blesku r. 1921.

Hellich pořizoval pilně výpisky z archivních materiálů místních, pražských i ve Vídni. Nemalou zásluhu měl na uspořádání bývalého zámeckého archivu, který byl svěřen do správy Musea Poděbradska a který Hellich s několika pomocníky uspořádali během 5 měsíců.

Když byl založen Svaz československých museí, Hellich byl jednomyslně zvolen jeho předsedou. A když se již ne­mohl schůzí v Praze pro svůj vysoký věk a nemoc účastnit, nebyla jeho rezignace přijata, ale výbor Svazu se scházel u něho v Poděbradech.

Jan Hellich se dožil 81 let a zemřel 30. 9. 1931, sho­dou okolnosti v den, kdy vyšla z tiskárny jeho poslední práce - II. vydání průvodce po sbírkách poděbradského muzea.