Martin DIMNIK – Julijan DOBRINIĆ, Medieval Slavic Coinages in the Balkans: Numismatic History and Catalogue. London: Spink 2008, 252 pp.

Středověké mincovnictví slovanských zemí a měst na Balkáně představuje dosud málo známou etapu měnového vývoje (od konce 12. století do turecké invaze v 15. století). Vyplňuje prostor mezi obdobím s dominantní pozicí byzantských nominálů a následnou epochou, během níž se jako základní měnová jednotka uplatnil benátský matapan. Recenzovaná monografie poprvé zpřístupňuje tuto problematiku anglicky mluvící veřejnosti ve formě příručky rozdělené na část historickou a numismatickou. Její nedílnou součást tvoří katalog hlavních druhů a typů mincovních ražeb, řazený podle jednotlivých regionů (Chorvatsko se Slavonií, Srbsko, Bosna, východojadranská města Zadar, Šibenik, Trogir, Split, Hvar, Ragusa, Kotor, Bar, Ulcinj, Skadar, Drivast, Svač a Bulharsko). Do přehledu nebyly zahrnuty mince těch balkánských zemí, jejichž vládci nebyli slovanského původu (Albánie, Řecko), a zmíněny nejsou ani ražby vzniklé na území dnešního Slovinska, neboť jeho mincovnictví bylo převážně v rukou říšských panovníků. Autorem první části je Martin Dimnik, emeritní ředitel Pontifikálního ústavu středověkých studií v Torontě, druhou část napsal a katalog mincí sestavil Julijan Dobrinić, čestný člen představenstva numismatické společnosti v Záhřebu.
    Práce, která by si kladla za cíl podat prostřednictvím numismatického materiálu ucelený a nepředpojatý obraz o dějinách všech slovanských útvarů na Balkáně, byla pociťována jako desideratum už dlouhou dobu. Pozornost se totiž dosud převážně soustřeďovala na srbské mincovnictví, jehož ražby měly spolu s městskými nominály vybíjenými v Raguse (Dubrovníku) mezi oběživem na slovanském Balkáně největší vliv. Zatímco u srbských nominálů autoři z výše uvedených důvodů uveřejnili jen výběr z bohaté srbské produkce čítající na 600 mincovních typů, o to více pozornosti věnovali dosud méně zkoumaným ražbám ostatních slovanských vydavatelů. Za další přednost recenzované práce lze označit Dimnikovu a Dobrinićovu snahu vyvarovat se různých politických tlaků a zájmů, jimiž jsou zatíženy studie a články většiny balkánských numismatiků. Proto například města na východojadranském pobřeží nejsou rozdělena na chorvatská a srbská, ale pojednává se o nich jako o jedné skupině, kterou spojovaly podobné mincovní dějiny. 
    Textovou část knihy o historii a mincovnictví jednotlivých zemí (s. 17-150) provázejí fotografie mincí, katalog (s. 153-228) je však sestaven výhradně z perokreseb. Je otázkou, nakolik perokresby skutečně usnadňují identifikaci mincí, jak se autoři domnívají, a nakolik jejich příliš idealizovaná podoba, nejvýrazněji patrná u bulharských ražeb, určení naopak zkresluje.
    Základní nominál slovanského Balkánu představoval stříbrný dinár, ve městech na pobřeží se však převážně razily měděné mince. K nejproduktivnějším mezi mincovními pány patřili srbští a bulharští králové a carové. Snaha dosáhnout vyššího zisku na jedné a nedostatek surovinových zdrojů na druhé straně vedly vládce v Bulharsku, Bosně a Srbsku k ražbě imitací a falz. Největším počtem mincovních typů a variant se naopak vyznačují ražby ekonomicky nejvyspělejších dalmatských měst – Ragusy, Kotoru a Splitu. Zajímavé je v té souvislosti zjištění, že ekonomika měst na jižním pobřeží byla silnější než na severu a vyžadovala si vlastní mince pro místní trh. Proto na severu vlastní mincovnou disponoval jen Split a snad také Zadar, zatímco na jihu byly v provozu čtyři mincovny (Kotor, Bar, Skadar a Ulcinj).
    Příručka představuje nesporný krok vpřed v dosavadním bádání o balkánském mincovnictví a zároveň otvírá nové otázky, které na svůj výzkum teprve čekají. Právě proto může být užitečná nejen numismatikům, ale i historikům. 
Kniha stojí 40 liber a je možné objednat přímo u vydavatele na adrese

Spink London
69 Southampton Row
Bloomsbury
London
WC1B 4ET
nebo mailem na www.spink.com/departments/books.asp